"Holky, nemáte tip na nějaké dobré tílko na jógu?" ptala se nás Lucka na jednom z našich společných zoom hovorů během covidu. Utvořily jsme tehdy malou skupinku, kde jsme sdílely zkušenosti a podporovaly se v našich lektorských tématech. Bylo to i mé téma. Zrovna nedávno jsem si jedno tílko objednala, vypadalo na první pohled skvěle, bavlněné, volnější přes břicho a vzadu stažené přes boky. Jenže hned po první zátěžové lekci bylo jasné, že na doporučení to nebude. Jakmile jsem se v něm předklonila, véčkový výstřih se otevřel, látka podlehla gravitaci a ve chvilce dokonale objímala můj obličej. Když jsem se trochu víc zahřála, bylo mi jasné, že kromě bavlny bude v materiálu víc syntetiky, než bych potřebovala a finální minusové body jsem musela přičíst, jakmile jsem se položila na záda a uzel látky se mi zaryl do beder.
Moderní kombinace krásných legín a sportovních podprsenek jsem za sebe zavrhla rovnou, neboť jsem součástí skupiny "horňáků", což s hypermobilní kvalitou pojivové tkáně je skvělý základ pro takové to vlnité bříško. V současné módě crop topů bych si přišla, jak trefně pojmenovala moje dcera, jako medvídek Pů.
Debatovaly jsme o tričkách dobrou hodinku, abychom zjistily, že vlastně nemůžeme najít, co by nám úplně vyhovovalo. Většina z nás se pak spokojila s nějakým kompromisem: buď jsme ubraly z požadavku na materiál a spokojily se se syntetikou a sportovními firmami, nebo jsme oželely funkci: volnější bavlnu jsme zastrčily do legín nebo jsme jí prostě po každém obrácení hlavou dolů trpělivě vracely na místo. Popřípadě jsme se nechaly pevně obejmout upnutými střihy. Naše debata skončila bez jasného doporučení.
Nějakou dobu po tomto rozhovoru jsem objevila trička od Koko. Jana je umělkyně, výtvarnice, která své umění začala přenášet na trička, která si sama šila z bambusového úpletu. Střihy nahrávaly umění, trička měla často asymetrické střihy, výstřihy se třeba ještě otvíraly... ale měla široký spodní lem a ten úžasný materiál!! Musela jsme si jich nakoupit a nechat ušít hned několik. I když trochu padala přes hlavu, bambus byl tak úžasný, do něj jsme se úplně zamilovala.
Karla, trička a já... :-)
Když pak ke konci covidového období začaly opět lekce, musela jsem o tričkách znovu přemýšlet. Tehdy jsme se často vídaly s Karlou, která ke mně chodila i na individuální hodiny a se kterou jsme kromě jógy vedly dlouhé a veselé rozhovory. Mluvily jsme o tom, jak se nám mění postava s přibývajícím věkem, jak se proměňují naše priority a jak je čím dál důležitější náš vnitřní pocit, než správnost, přijatelnost a třeba i módní trend, ač stále chceme vypadat hezky. Možná, by trička, po kterých my toužíme, mohly sloužit i všem dalším, které mají podobné vjemy a potřeby... A tak jsme se s Karlou pustily do zábavné tričkové jízdy.
Nikam jsme nespěchaly, neměly jsme vytvořený business plán, ani projekt jako takový. Měly jsme jasno v našich požadavcích a chtěly trička a tílka na jógu pro nás samotné a možná pak třeba i pro kamarádky a známé. Já v té době již na svých lekcích sdílela sílu jednoduchých pohybů, které zachránily mé tělo od bolestí a vnesly do mé jógové praxe nový smysl. Jednoduchost mně začínala přitahovat na mnoha úrovních a spolu s mou zálibou v minimalistickém stylu, se přenesla i do tvorby triček. Vše se propojovalo a dostávalo jasnější obrysy. Jednoduché střihy a jemné barvy, měkký a pružný materiál, funkčnost a ženskost.
Potom co jsme střihy doladily, kamarádky obsloužily a radovaly se z pozitivních reakcí, začaly jsme přemýšlet, jak postavit e-shop a jak začít prodávat. Tvořily jsme první fotky a náš první web, logo i saténové cedulky. Jenže pak se vše zastavilo. Život nás postavil do nových rolí, nové práce, nových časových rozvrhů a na trička nebyl prostor.
Karla už nechtěla dál pokračovat, naše švadlena vážně onemocněla a já nemohla chytit směr a to samé nadšení jako na začátku. Byly to vlastně nepříjemné chvíle, kdy se věci nehýbaly, pozornost jako by se nedala zaměřit k jednomu. Tvořivost neproudila a její tok se nedal nijak vynutit. Mohla bych bývala asi využít úsilí a zkusit to prolomit akcí, kolikrát jsem to dřív tak dělala. Ale tentokrát to nějak nešlo. Na nových stránkách jsem přidávala texty po větách, do focení jsem se nemohla přinutit, nic se mi nelíbilo. I přes určitý tlak okolí ( „Tak co, proč s tím nic neděláš, nejsi vidět, dej to sítě. Každý den jedna fotka, šup…“ apod.) mi to nešlo. Kolikrát jsem zpochybňovala sama sebe, zda na to vůbec mám, když se nemůžu rozpohybovat, pak se následně omlouvala, že mám ale práci, učím lekce, mám rodinu... Kolik toho po sobě chci. Na druhou stanu tam pořád byla ta vnitřní touha, směr který chci naplnit, jen zatím nemůžu uchopit.
s Táňou
Díky genovým klíčům (o nich určitě budu psát více...) jsem už ale nepochybovala o síle načasování, o spolupráci a synchronicitách a věděla o mé niterné potřebě spolupráce. Nechtěla jsem v tom být sama a potřebovala jsem počkat na potřebný impuls a čas.
A ono se tak stalo! Přicházely změny v práci a s nimi začínala růst má touha i možnost jít sama za sebe. V současné chvíli se má kamarádka Táňa rozhodla pro velký krok splnit si svůj sen: nakoupila si profesionální šicí stroje (přesně ty, které já potřebuji na šití triček) a začala šít. S Táňou nás spojuje mnoho let přátelství i společných zájmů a naše spolupráce začala růst úplně sama, přirozeně a radostně. Naše švadlena překonala vážné onemocnění, mohla se vrátit a setkávání v naší nové trojici nabrala nový směr. Nejen řemeslné výroby, ale živé, ženské nadšené tvořivosti a sdílení. Začalo se rýsovat mnohem hlubší propojení produktu a úmyslu vzájemné podpory na našich ženských cestách.
A tak jsme tady. Se záměrem podělit se s vámi o to, co jsme vytvořily, ale i s vidinou sdílení témat z oblastí, kterým se roky věnujeme ... S vizí pomáhat si připomínat sílu jednoduchosti a intuice, ženské tvořivosti a spolupráce.
Více zase příště...
S láskou,
留言