ROZHOVOR
Lenka je lektorka jógy, majitelka studia Aloha jóga v Dejvicích, v Praze, celoživotní sportovkyně s přirozenou ženskou jemností a smyslem pro humor.
Bylo mi potěšením učit v jejím krásném studiu (když jsem ještě sama vedla skupinové lekce) a pozorovat, jak krásně propojovala a řídila celý lektorský tým. Lenka byla jednou z prvních klientek jedno.duše, dodala mi mnoho cenných podnětů i povzbuzení a já si velmi vážím její upřímnosti, nekomplikovaného a jasného pohledu na věc a umění vyjádřit své postřehy s laskavostí. Jsem ráda, že souhlasila s rozhovorem, který zde s vámi mohu sdílet, doplněný překrásnými fotografiemi Dary Rakovčík, na kterých Lenka oblékla naše smetanové tričko Klasik.
TRIČKA, TÍLKA, MIKINY
Leni, jakou roli pro tebe hraje oblečení na lekci, je to důležité? A z jakého pohledu (vnitřní – pohodlnost, uvolněnost, nerušení při pohybu apod. nebo i vnější - vzhled, styl apod.)?
Ano, když lekce vedu, je pro mě oblečení důležité. Potřebuji na něj vůbec nemyslet. Potřebuji, abych se mě nijak neomezovalo, ani tím, že mi padá přes hlavu nebo se sune při vzpažení ke krku. A ano, ráda si vezmu na sebe něco, co vím, že mi vzhledově prospěje. Na moji žensky plnou postavu a vyvinuté poprsí hledám pohodlná trička na jógu velmi těžko. Nemám ráda, když se mi při cvičení tvary příliš hrnou z triček a kalhot ven. Tričko jedno.duše je první, ve kterém mohu zvednout paže nad hlavu a tričko mi nevyletí až pod prsa. Při každém pohybu zůstává stejně dlouhé vpředu i vzadu.
Co tě oslovilo na tričkách, tílkách a mikinách jedno.duše a co na nich nejvíce oceňuješ?
Jemné ženské barvy a heboučký materiál (mám období zjednodušování a zjemňování).
Oceňuji jejich střih, jak drží kolem pasu, nikde nic nepřekáží, nepřebývá ani nechybí.
Nosíš je na jógu nebo i jinde?
Nosím je běžně i jinde – nejraději tón v tónu.
Jaké barvy se ti líbí a které bys naopak uvítala a chybí ti v naší kolekci?
Mám už asi šest triček jedno.duše téměř ve všech barvách. K tomu mám plnou polici dalších cvičebních více či méně padnoucích modelů. Když se nemohu před lekcí rozhodnout, nebo když si potřebuji být oblečením úplně jistá a cítit se na 120%, vždy sáhnu po tričku jedno.duše Klasik ve smetanové barvě. Moc by se mi líbila světle tyrkysová – taková "Alohová". A někdy mám chuť na černou, když se potřebuji trochu schovat nebo prostě nemám barevné období.
Měla bys tip na zlepšení, nějaké tvé doporučení?
Líbily by se mi ¾ nebo dlouhé vyhrnovací rukávy a některé střihy trošku užší. Přes moje prsa E-F se látka zachytává a ne vždy splývá. A potřebuji nutně lodičkové výstřihy...:-)
JEDNODUŠE - jednoduchost, minimalismus
Co pro tebe znamená jednoduchost?
Přímočarost, nevršení chutí, barev, akcí. Nemusíme mít, vidět, sníst, ochutnat, vypít, vyzkoušet a stihnout úplně vše :-). Nepotřebuji zbytečně vyumělkované řeči, ásany, jídla ani módu. Ani vršení akcí. Jednoduchost vnímám i zaměřením na detail každodenností a všeho kolem nás. V přirozenosti tvarů, plodů, barev a obyčejných činností vnímám tolik krásy, že není nutné je nijak přikrášlovat a příliš „sofistikovaně“ kombinovat.
Vnímáš v nějaké oblasti tvého života příliš mnoho komplikovaného, komplexního?
Sami si komplikovanost zatahujeme do života množstvím činností, které provozujeme. Musíme stále stihnout vše – viz výše. Je to i můj „boj“ :-). Dále mi občas život zahlcují i lehce pošramocené mezilidské vztahy. Jako komplikované vnímám i nekonečné množství voleb a výběrů v téměř všech oblastech života.
Co naopak vnímáš v životě jako přirozeně jasné, jednoduché a přitom nosné a důležité?
Vyjasněné a upřímné vztahy se svými blízkými. Nosné a důležité je v mém vidění světa vnímat skutečně své srdce. Co chce? A pak se vydat tam, kam ukazuje. Co nejčastěji to lze. A zbytečně dlouze nad tím nehloubat. Pak se mi výše uvedené volby zúží a je mi prima.
Odkud se v tobě bere tato jasnost, jak ji poznáš?
Poznám na sobě, když jsem zahlcená vjemy. Moje srdce a intuice jedou většinou na plné obrátky. Už z dálky na mě volají, že něco není v pořádku... Umím se na sebe napojit, vnímat, co mi srdce skutečně říká… je to takové lehké chvění, že je něco špatně. Pak se stačí na chvilku zastavit, zvědomit si nastalou situaci a buď se jí vyhnout, nebo ji řešit bez přílišného „emočního pokládání se“ do daného problému. Intuice mě ještě nikdy nezklamala. Je-li všeho moc, potřebuji pak prostor a čas sama pro sebe, abych „zintegrovala“ a uklidnila hlavu. A znovu si připomněla, co mi slouží a co mi prospívá. A to pak dělám bez ohledu na okolí a systém, ve kterém se nacházím. Někdy stačí krátká procházka, někdy potřebuji více bdělého času o samotě. Jsem introvert a introverti potřebují trávit stejné množství času o samotě jako s lidmi.
Kdybys měla vyzdvihnout jednu věc, která ti celkově zjednodušila život, co by to bylo?
Tolik nad věcmi nehloubat. Rychleji se rozhodovat a při rozhodování použít intuici. Nebádat nad druhou volbou, která stejně nevím, jak by dopadla. A skutečně si nebrat věci osobně.
Založila jsi a vedeš jógové studio. V čem je komplexnost a složitost této role? A co je naopak to, co jde úplně samo, kde jsi v souladu, kde jednoduše víš…?
Někdy je náročné, že podnikání nejde vypínačem na pár dní úplně a naprosto vypnout. Každý den se něco děje. Trvalo mi několik let, než jsem se naučila nežít svým podnikáním 24/7 a věřit, že i beze mě a za podpory mých skvělých kolegyň to bude šlapat podle mých představ. Složité je také to, že je to malý podnik a nemůže si dovolit outsourcovat všechny profese, které potřebuje, na rozdíl od velké firmy – často funguji jako IT oddělení, marketing, personální, provozní, business development, údržbář, finanční, účetní atd… to vše předpokládá nějaké know-how, které často samozřejmě nemám … díky za moje rodinné i jiné poradce. :-) Náročná jsou pro mě rozhodování. I když mi někdo radí, finální rozhodnutí je vždy na mně. Ale o tom více výše.
Prima se cítím při psaní textů, newsletterů, mám-li na to dost času a nejsem-li pod tlakem. Často jsem ve flow i při administrativě nebo třeba údržbě webu, pokud si s daným úkolem vím rady bez velké námahy. Baví mě řešit některé problémy s odborníky, kteří vědí, jak na věc. Jako ryba ve vodě se cítím při komunikaci s klienty přímo ve studiu, obsluze recepce, vaření čajíků a pozorování všeho cvrkotu na místě ve studiu. To je také můj lék – po fňukání doma u PC nad úkoly, na které mi třeba chybí znalosti nebo síla rozhodnutí, přijdu do živého, radostného studia a vím, že to má všechno smysl. Pro klienty i pro mě (a snad i pro lektorky).
Kdybys měla popsat to nosné v tvém učení a sdílení jógy, co by to bylo na prvním místě?
Nezahltit se mnoha přístupy. Vnímat, co je pro mě v této etapě života dobré. Dělat, co mi prospívá. Netlačit na pilu. Nenechat se strhnout módními trendy a vyumělkovanými fotkami. Jógové cesty nebo lekce mají někdy řadu často i příliš sofistikovaných nebo vyumělkovaných pojmenování. Někteří lektoři používají na mě příliš honosnou nebo nepřístupnou dikci k artikulaci svých záměrů. Za mě jsou to jen různé cesty k témuž. Pro mě je přirozené zachovat si nad vším trochu nadhledu, možná i malinko zdravého cynismu. Nebrat vše jako dogma. A nebrat sebe ani to, co děláme, moc vážně. Zjednodušit pohyb, nestresovat se dechovými technikami (stačí se naučit dýchat přirozeně celým tělem zevnitř) a pěstovat jógu mimo podložku – vnímavost, všímavost, laskavost k sobě i okolí. Ve všem, co děláme, co jíme nebo jinak konzumujeme.
JEDNO.DUŠE – napojení na sebe, na svoji podstatu, vedení, život …
Co pro tebe osobně znamená toto napojení?
Asi jak už bylo řečeno výše.
Vytváříš si nějaké specifické podmínky, máš své techniky pro toto napojení?
Denně medituji aspoň chvilku, někdy déle (koncentrační techniky a pokročilejší praxe vipassány – všímavosti). Každé ráno si najdu chvíli na cvičení, i když někdy třeba jen na pár dechů a vlnek… A často potřebuji být úplně sama. Když mohu, dopřeji si po obědě pár minut jóga nidry.
Za velký luxus, ale zároveň obrovskou pomoc, považuji toto: zařídím si občas 1–3 dny v prostředí, které dobře znám, a jsem tam zcela sama. Na chvíli se posadím a skutečně naslouchám svému vnitřnímu rozhovoru, abych zjistila, co se mi chce nejvíc, a to pak jdu dělat. Jakmile pocítím, že mě radost z dané činnosti opouští, všimnu si toho, okamžitě ji opustím a vrhnu se na něco jiného… A skutečně neřeším, zda je to spánek, četba, jízda na kole, zametení podlahy, nebo uvaření si něčeho dobrého… Mimochodem – když mě srdce táhne k pohybu, jedu na kole jen tak daleko, abych se mohla vrátit, když mě to přestane bavit…
Není to totéž, jako když nás rodina nechá na víkend doma a my si zajdeme na masáž, s kamarádkou do kina, nebo využijeme čas klidu na mytí oken či samostudium, které jsme dlouho odkládali, nebo když nás parta přátel vyzve na výlet. Možná by člověk, kdyby se na chvíli posadil, zjistil, že se mu vůbec nechce do kina nebo na masáž, mýt okna, číst naučnou literaturu, nebo jít na výlet… Je to ohromně osvěžující, sebepoznávací a největší komplexní odpočinek, jaký znám. Chvíli dělat jen a jen to, co já sama chci z celého svého srdce. Kdy mě nikdo a nic neovlivňuje.
To je krásné…! Je toto téma součástí tvých lekcí, pracuješ s ním nějak?
Ano, snažím se svůj úhel pohledu a osvědčené, skutečně prožité a odžité praktiky laskavě a s úsměvem nabízet na svých otevřených lekcích a mini kurzech nazvaných „Jóga do života“. Třeba něco s klienty zarezonuje. Nikoho nikam netlačím, jen nabízím k vyzkoušení. Představovala bych si to jako svoji systematičtější práci. Vedení jógového studia však není totéž jako učit jógu. A tak na moje vysněné, ucelené semináře a kurzy do větší hloubky zatím nemám tolik času, kolik bych potřebovala.
Jak moc je to pro tebe téma vnitřního propojení jógové, teoretické, a jak moc praktické, každodenní?
Pro mě jsou to vše témata praktická a každodenní. A nemusí vůbec spadat do kolonky jóga.
Leni, moc děkuji!
Více se o Lence můžete dozvědět na stránkách studia, zajít na jednu z jejích lekcí nebo si s ní zacvičit doma podle předtočených videí.
Studio Aloha jóga: www.alohajoga.cz
Foto Dara Rakovčík: www.yogadara.cz
Comments